Ex abrupto

Radan Elischer

Chvíli jsem uvažoval, že bych něco zkusil napsat, ale asi nemám na to to nějak analyticky pojmout, je to pro mně hrozně široký téma a to ani nehovořím o tom, že vlastně vůbec nevím, co je filosofický text…  Možná to beru za špatnej konec, ale ta filosofická metodologie mně někdy ubíjí. Já mám filosofii rád, ale je to pro mě spíš „myšlenkování“ (jak by řekl Neználek) než metodická věda. Jasně, člověk musel hodně napsat k různým věcem, ale je to spíš taková hra se slovy, než s myšlenkami a chybí tomu ta naléhavost, kterou máš, když se s někým bavíš třeba u skleničky. Možná je to vágní, ale má to větší drajv, než celý karteziánský meditace… Nedávno jsem se trochu více zabýval Berkeleym a to je přesně ono, jeho Pojednání je v podstatě jednoduchej text o všehomíru, ale zásadní je tak Předmluva a První část, pak už se to rozplyzne do těch argumentačních dálav, který mě právě na filosofii serou… Dá se o tom popsat určitě spousta stran, ale když člověk zauvažuje, tak pak Johnsnovo kopnutí do kamene je asi tou nejlepší reakcí, protože to prostě tak cítil. Je to asi chabé, ale jinak se člověk v metafyzice utopí. Je mi jasný, že když něco tvrdíš, tak si to musíš podložit, ale to jsou takový pocitovky, že prostě na to nejde nic říct, či to spíše neumíš vyjádřit. Prostě to tak cítíš a jiná představa odporuje tvýmu elementárnímu přesvědčení a ani nevíš, proč tomu tak je, ale cítíš to. Ale není to víra, nemáš to nasraný do hlavy třeba z bible a nekamenuješ vlastní rozum. Pascal byl určitě génius, ale mohl by ses s ním bavit po roce 1654 někde u piva? Prostě bys mu řekl, hele kámo, s tímhle na mě nechoď, agnosticismus ok, asi se k ničemu nedobereme, a to si taky myslím, ale proč do toho tahat Boha. Super věc, že se vykašlal na racionální dokazování, ale pak se vydá směrem, který už ti nesedí a už z principu na to nemáš co říct, když to tedy k ničemu nevede, takže memáš žádný tažný lano, nic o co se opřít, ale nemáš tu víru, takže byste na sebe asi koukali a za chvíli šli každej jinam… Neumím to vyjádřit, protože jsme limitovaní jazykem, strukturami a pak to zákonitě stojí za hovno, když nejsi zrovna Shakespeare. Vždycky jsem si přál myšlenkovej diktafon… Navíc si myslím, že dneska je už „klasická“ filosofie prostě mrtvá. Jasně, můžeme psát moralizující úvahy, vyjadřovat se k dění, pečovat o duši a dbát na výchovu… Ale kdo o to stojí. Budeš dneska na člověka apelovat Kantem? Nebo všechno ničit jako Žižek?  Jedno i druhý je naprd. A pak težce vyhrává třeba Hesse, kterej je asi na filosofický poměry nepřesný, ale tak nějak postřehne, co si třeba myslíš a hlavně cítíš. Mýtus, fyzika, jazyk, emoce, počitky… jak to probůh chceš všechno nějak popsat? To se pak vykašleme na texty a každej máme svý políčko a tam se možná dá na něčem pracovat. Pokud nepůjdu do psych typu myšlenkových matrixů apod. tak prostě musíme poznat mozek (pokud tedy může samo sebe něco opravdu poznávat) a od toho se odvyjí vše další. Jinak každej směr má zákonitě chybu a jen si honí ego na vlastních principech. Neumím to popsat, protože mě to prostě přesahuje, ctím analýzu, ale to pak máš tendence začít někde u kvarků a na to je papír i život krátkej… Tak pak čteš, vstřebáváš, děláš debilní práci, někde u cigára si nad tím přemýšlíš a vlastně nevíš vůbec nic.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s