ERGOT Č. 1/2019

Sebevražda

Odpovědní redaktoři:  Doc. Mgr. Jiří Hoblík, Ph.D., Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D
Obálku navrhl: Bc. Petr Pres
Editor a typograf: Bc. Jakub Masojídek

Všechny příspěvky v tomto čísle prošly recenzním řízením.

Filozofická fakulta UJEP v Ústí nad Labem, 2018
ISSN 2533-7564


Úvodník
Mgr. Hynek Tippelt, PhD.

Tematické studie

Kam smrti. K otázce suicidia a jisté jeho analogie
Doc. Mgr. Jiří Hoblík, Ph.D.

Vždy zapomeneme… aneb sebevražda odkazu
Mgr. Jan Kaňa

Na hraniciach samovraždy. Psychoanalytický pohľad na samovraždu
Mgr. Tomáš Puškárik

„Sebevražedný pud“ vepsaný do těla
Doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D.

Nástroj vraždy. K etickým aspektům sebevražedného přístroje Sarko
Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D.

Will to die: brain behind pulling the trigger
Bc. Sofiya Valeeva

Problematika sebevraždy z pozice J. G. Herdera
Bc. Adam Vostárek

Schopenhauer o sebevraždě
Bc. Marek Vodička

Sebevražda ve výrobě: Konečná dekonstrukce kapitalistické výrobní soustavy?
Bc. Radek Holodňák

Sebevražda jako Masarykův problém
Mgr. Petr Bláha, Ph.D.

Na okraj Masarykovy Sebevraždy (dobová recepce do jejího českého vydání)
Mgr. Jakub Chavalka, Ph.D.

Sebevražednost a její příčiny z perspektivy T. G. Masaryka
Bc. Michaela Veselá

Role konceptu sebevraždy v myšlení Gabriela Marcela
Mgr. Josef Matoušek

Svoboda plane v každém z nás. Hejdánek a palachovská symbolika
Mgr. Daniel Štěpánek

Mimo téma

Polemika nad textem Hynka Tippelta Proč a jak přestat podporovat vzdělanost
Bc. Radan Elischer

Stručný nástin ne-filosofie: Laruelle a Kolozova
Mgr. Jan Sůsa

Erbenova pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký aneb O pasivní princezně
Mgr. Jan Černoch

Reklamy

Úvodník

Vážený čtenáři,

páté číslo severočeské filosofické a společenskovědní revue, které právě otevíráte, se soustředí především na problematiku sebevraždy. Inspirováni duchem doby, jenž se vyznačuje destruktivitou, proměnami vztahu ke smrti a odtabuizováním mnohých se smrtí souvisejících otázek, jsme na podzim u příležitosti státního svátku uspořádali symposium věnované témuž tématu. Hojná účast nejen odborníků, ale tentokrát i širší veřejnosti, potvrdila naše předpoklady o tom, že sebevražda má pro dnešního člověka zvláštní přitažlivost. Přítomní zdravotníci, v porozumění sebevražednému chování dosud omezení svou profesionální perspektivou, se svěřili, že si přišli poslechnout, jaké je to „z druhé strany“. Ukázalo se, že těch stran je alespoň čtrnáct.

Jiří Hoblík otevírá v pojednání aktu suicidia na příkladech několika biblických postav otázku patologie auto-destruktivního jednání a zvažuje nepatologické souvislosti auto-destruktivity a seberealizace. Jan Kaňa poukazuje na současné proměny typu sebevražedného chování a vedle „tradiční“ fyzické sebevraždy rozlišuje tzv. sebevraždu odkazu, snahu o vymazání stop v kolektivní paměti. Tomáš Puškárik seznamuje s nejvýznamnějšími psychoanalytickými příspěvky ke zkoumání sebevraždy a jejich užití ilustruje na dvou kazuistikách z prostředí věznice. Studie Daniely Tinkové sleduje významné posuny v chápání sebevraždy v německé a francouzské lékařské literatuře na přelomu 18. a 19. století, jež vedly nejprve k její psychopatologizaci a následně dekriminalizaci. Níže podepsaný autor do čísla přispěl etickou úvahou nad nedávným vynálezem jednoho sebevražedného přístroje, který chápu jako symptom dosud spíše nevědomého trendu, k němuž jsme puzeni zmíněným duchem doby, jehož rozhodující momenty dlí ovšem v nás. Článek Sofiyi Valeevy pojednává otázku svobody vůle k sebevraždě na základě diskuze neurobiologického výzkumu vztahů mezi sebevražedným chováním a funkčními a strukturálními abnormalitami mozku.

Několik následujících textů je více či méně historicko-filosoficky zaměřených. Adam Vostárek se věnuje Johannu G. Herderovi a v souvislosti s jeho teorií o formální nápodobě jako jediném zdroji učení si klade otázku, kde se vzal první sebevrah. Marek Vodička pojednává názory Arthura Schopenhauera; Radek Holodňák analyzuje raný spis Karla Marxe Peuchet k sebevraždě. V českém prostředí je zkoumání sebevražedného chování spjato nejvíce se jménem Tomáše G. Masaryka, jehož úvahy a jejich recepci tematizují příspěvky Petra Bláhy, Jakuba Chavalky a Michaely Veselé. Bláha upozorňuje na metodologické nedostatky Masarykovy rané práce o sebevraždě a zpochybňuje jeho teze o polovzdělanosti a ztráty náboženskosti jako příčinách nárůstu sebevražd. Chavalka mapuje soudobé literární přijetí, ale i reálný dopad vydání Masarykovy Sebevraždy. Veselá analyzuje Masarykovy úvahy o příčinách sebevražednosti s důrazem na otázku, jak k sebevrahům přistupovat. Josef Matoušek sleduje motiv sebevraždy, jak se prolíná myšlením Gabriela Marcela. Daniel Štěpánek přibližuje koncepci nepředmětného myšlení Ladislava Hejdánka na jeho interpretaci činu Jana Palacha.

Na konec zařazujeme tři příspěvky, které již mohou motiv sebevraždy nechat zase usnout. K mému článku o potřebě zrušení povinného vzdělávání, který vyšel v minulém čísle, se vrací polemická studie Radana Elischera. Jan Sůsa seznamuje s francouzským filosofem Françoisem Laruellem a jeho „ne-filosofií“. Číslo uzavírá pojednání Jana Černocha o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém, volně navazující na jeho příspěvek o Zlatovlásce z předminulého čísla. Všechny zahrnuté texty jsou recenzované obvyklým systémem peer-review. Následující číslo, které věnujeme tématu válka, vyjde koncem léta. V květnu na toto téma pořádáme symposium. Máte-li zájem u nás publikovat nebo se zúčastnit našich symposií, potřebné informace najdete na zadní obálce.

Spokojenost se životem Vám za redakci přeje

                                                           Hynek Tippelt