Mana krve. K psychologickým aspektům přijímání pod obojí

Hynek Tippelt

Politology and Philosophy Department, Faculty of Arts of Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem, Czech Republic. Correspondence: Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pasteurova 13, 400 96, Ústí nad Labem.

E-mail: tippelt@centrum.cz

Shrnutí

Článek tematizuje psychologickou stránku křesťanského rituálu eucharistie. Vychází z analýz Sigmunda Freuda, zvláště z jeho teorie o původu náboženství v opakované vzpouře mladší generace mužů vůči vůdci primitivní skupiny. Rozvíjí Freudovy úvahy o totemistickém základu křesťanství a jeho pojmy tabu a mana aplikuje v interpretaci kvalitativního rozdílu mezi hostií a mešním vínem, resp. mezi pojídáním hostie a pitím mešního vína v kontextu rituálu svatého přijímání. Předkládá originální koncepci hierarchie svátostí podle míry mana v nich přítomné a na jejím základě podporuje spíše ty liturgie, v nichž z kalicha pije pouze kněz.

Summary

The article „The mana of blood. On the psychological aspects of the communion under both kinds“ deals with the psychological aspect of the Christian ritual of the Eucharist. It is based on Sigmund Freud’s analyses, in particular on his theory of the origin of religion in repeated uprisings of the younger generation of men towards the leaders of the primitive groups. It apllies Freud’s notes on the totemic basis of Christianity and his concepts of taboo and mana in interpreting the qualitative difference between the wafer and a the consecrated wine, between eating and drinking in the context of the ritual of Holy Communion. It presents an original concept of the hierarchy of sacraments determined by the degree of mana present in them, and on that basis it supports those liturgies, in which only the priest is drinking from the chalice.

Úvod

V tomto zamyšlení bych rád nabídl několik podnětů k ozřejmění psychologické motivace požadavku na možnost přijímání pod obojí. K otázce přistupuji jako nepokřtěný laik, který u svatého přijímání nikdy nebyl jinak než jako pozorovatel, jako fanoušek Spinozy, který by si rád neodpíral styk s bohem každým soustem, nádechem i smyslovým vjemem, a jako psychoanalytik, který má zkušenost s působením nevědomých psychických mechanismů. Nepokřtěnost může usnadnit kriticky odstup, spinozovský panteismus pootevírá porozumění možnosti intimního vztahu k bohu, a psychoanalýza poskytuje interpretační metodu vhodnou k výkladu symbolů. Budu postupovat od vylíčení svého neinformovaného dojmu z rituálního pití vína přes zmínky vybraných aspektů několika relevantních úvah Sigmunda Freuda a Erika Eriksona, které se pokusím aplikovat na přítomnou problematiku.

Můj přístup k rituálu přijímání božské substance je do jisté míry ve znamení sympatie. Jak píše Spinoza, „jednotlivé věci nejsou nic jiného než stavy atributů Boha“,[1] a proto „čím více chápeme jednotlivé věci, tím více chápeme Boha“,[2] z čehož „pramení nejvyšší možná spokojenost mysli“.[3] Současně se nemohu vyhnout jisté ironii, protože výlučnost svátostí je mi stejnou iluzí jako privilegované postavení zprostředkovatelů pravdy.

V lačnosti po těle Pána a jeho „destilované“ přítomnosti ve víně cítím zvláštní rozpor mezi touhou po přijetí božské esence duchovnosti a představou, že podmínkou uspokojení oné touhy je pohlcující kontakt s esencí života, jakýmsi „duchem těla“, krví, s tím, co nejen je hmotné, ale co se v nitru hmoty skrývá, co je jakousi rafinovanou hmotou, co vzniká tím, že je přirozený produkt vyšťaven. Paradox, jímž je rituál svatého přijímání vybraného nápoje nesen, není zachycen jen ve výrazu „krev Pána“, ale i v představě, že tato „krev“ neteče v přírodě volně, ale nápoj je třeba vyprodukovat, a že pitím tohoto exklusivního výrobku je možno se přiblížit tomu, co je všude.

Z pohledu na distingované pojídání hostie cítím úlevu od představ vyvolaných kombinací obětního stolce a nekompromisního obratu tělo Páně, zatímco naklánění kalicha se mi zdá znepokojivé nikoli tím, že by svatá krev mohla ukápnout na zem, ale že bych ji mohl zahlédnout stékat po tváři, což by mi jistě připomnělo snímky jakýchsi údajně krvelačných divochů. V anglických kostelích jsem si všiml, že k přijímání vína chodí spíše běloši nebo východo-asiaté, zatímco černoši nebo Indové se spokojí s hostií. Na straně těch druhých tuším jakýsi ostych, který se mi zdá přirozený, neboť v přijímání vína cítím zřetelně vyšší intenzitu symbolické přítomnosti čehosi, co se obtížně snáší s veřejností, čehosi povýtce tabuizovaného, a nikoli snad božského.

Eucharistie a totemismus

Dojem „zvláštního rozporu“ nebo „nepochopitelného paradoxu“ může signalizovat stopu práce nevědomých sil. Obrátím se nyní proto k teorii náboženství Sigmunda Freuda a k jejím důsledkům pro možnosti intepretace eucharistie. Podoba eucharistie dobře vyhovuje Freudově teorii o původu náboženství v opakované vzpouře mladší generace mužů vůči vůdci primitivní skupiny.[4] Freud předpokládal, že mnohé takové vražedné vzpoury končily kanibalistickým rituálem. Pocity viny a sociální chaos, následující po kolektivní vraždě praotce rodu a jeho společném snězení, byly podle Freuda v těchto raných fázích vývoje společnosti regulovány totemickou, tedy symbolicky maskovanou, úctou k duchu zavražděného, doprovázenou různými omezeními a tabu, jež se týkaly především vztahu k totemickému zvířeti a k ženám příslušejícím k témuž totemu, tedy k symbolické rodině.

Tabuizované činy byly podle Freudovy teorie cyklicky povolovány v kanibalistických a incestních orgiích, bez jejichž opakování by patrně nebylo možno udržovat kontinuitu společenského řádu, neboť fungovaly jednak jako ventil, jednak jako impuls znovuoživení pocitů viny a představ hrozeb sociálního chaosu.

Základní motivy typické pro totemismus jsou podle Freuda u křesťanství zřetelné: „Sledujeme-li v průběhu věků totožnost totemické hostiny se zvířecí obětí, theantropickou lidskou obětí a s křesťanskou eucharistií, poznáváme ve všech těchto slavnostních obřadech následný vliv onoho zločinu, který lidstvo tak skličoval a na který přece muselo být i hrdé. Křesťanské přijímání je však v podstatě opětovným odstraňováním otce, opakováním činu, za který je třeba pykat.“[5] V křesťanství se podle Freuda dokonce „lidstvo nejotevřeněji přiznává k pravěké vině, poněvadž v sebeobětování jediného syna pro ni nalezlo nejúčinnější pokání.“[6] Zatímco omezení týkající se sexuálních vztahů křesťanství rozšířilo, tabu vztahující se k totemovému pokrmu se pohodlně zúžila na nevýrazné a nevýživné pečivo a kvašený mošt. Rozměr generačního vztahového konfliktu je zřejmý v tom, že Otec obětuje Syna, na nějž mají pozemští synové vzpomínat konzumací náhražek jeho masa a krve. Tím, že konzumují tělo Syna, uctívají ho a zároveň se s ním identifikují. V projektivní identifikaci s Kristem, synem, který se stal Bohem „namísto svého otce“, jak píše Freud,[7] je uspokojena oidipská touha vyrovnat se starší generaci. „Osudová psychologická ambivalence“ s sebou nese, že pokání za tuto pravěkou a archetypální vinu je nacházeno v sebeobětování (jediného) syna a „úplném zřeknutí se ženy, kvůli níž ke vzpouře proti otci došlo“.[8]

Mana svátostí

Rozdíl mezi chlebem a vínem Freud nekomentuje, myslím však, že na něj lze ale aplikovat Freudovu psychologickou intepretaci pojmu mana.[9] Mana je tajemná, spíše ve vágní neurčitosti prožívaná nebo představovaná síla, která ulpívá na nějaké osobě nebo věci a je zdrojem tabu. Velkou manu mají podle Freudových zmínek v Totem a tabu náboženští nebo političtí vůdci, mrtvoly, některá jídla nebo významné akty jako početí nebo porod. Jestliže tabu je psychologicky interpretováno jako vytěsnění, pak jeho zdroj je třeba hledat v nepřijatelnosti určité pohnutky nebo touhy. Nositele many spojuje obzvláštní důležitost pro život jedince i společnosti. Tím je dána jejich přitažlivost, touha, a současně nutnost ochrany, tabu. Manu lze tedy chápat jako míru přitažlivosti, jež je dána životní důležitostí a probouzí touhu, která musí být vytěsněna, protože její realizace je tabuizována.

Rozdíl intenzity many přítomné v přijímané svátosti lze sledovat také na rozlišování kvašeného a nekvašeného chleba. Zatímco katolická církev v zájmu usouladění s židovskou tradicí svátku pesach užívá nekvašené pečivo, pravoslavné církve užívají chléb kvašený. Vedle toho, že se pravoslavná „volba“ drží textu Markova evangelia, kde Ježíš při večeři Páně hovoří o chlebu kvašeném, nikoli nekvašeném, zdůrazňují obhájci východní liturgie přednost spočívající v tom, že kvašený chléb je živý.[10] Katolíci tak vlastně přijímají jen symbolicky mrtvé tělo obětovaného Ježíše, zatímco ortodoxním kvásek přináší život a v hostii symbolicky přijímají Kristovo vzkříšené tělo.

Nebudu se zabývat historií sporů o možnost přijímání pod obojí. To, že byly otázky omezování přijímání z kalicha předmětem dlouhých a bouřlivých debat, stačí k tomu, aby bylo možno předpokládat, že mezi nebeským chlebem a kalichem spásy je významný psychologický rozdíl. Může být analogický tomu, který zdůrazňují zmínění pravoslavní, a spočívat v míře života, v míře přítomnosti života – nebo smrti. Podobně jako k některým kulturním nebo politickým představitelům není snadné se dostat, protože jejich individuální život je příliš důležitý pro život společnosti, je více či méně tabuizována i blízkost některých symbolických předmětů, protože jejich mana je velká.

Je-li mana mírou přitažlivosti, která je určena mírou živosti, pak se nabízí, že mešní víno by bylo výše než nekvašené západní hostie a kvašený chléb východní liturgie by mohl být uprostřed mezi nimi. Vino je zde na vrcholu, protože symbolizuje krev, jejíž mana je největší, touha po ní největší, a společenská realizace touhy po ní předmětem nejsilnějšího tabu. Krev symbolizuje zároveň život i smrt, protože krev probouzí krvelačnost a tak, ač nositelka života, přináší smrt. Snadná asociace krve a vína v kombinaci s jeho omamným účinkem a v kontextu rituálu s kanibalistickými prvky vysvětluje vyšší psychologické nároky na jeho konzumaci ve srovnání s obvyklou oplatkou, což odpovídá jejich postavení na škále míry mana.

Ambivalenci symbolu krve potvrzuje její tabuizace v metodách halal a košer. Krev je spojována s duší, životem, její konzumace je ale zakázána. Zdá se, že se zde drží určitý asketický ráz, jímž se vyznačuje i rituál obřízky, rovněž společný židovství i islámu. Regulace pudového uspokojení může být motivována úzkostí z  bezhraničného propuknutí pudových vášní. Tabuizace krve naznačuje strach z agresivity, jenž souvisí s redukcí života na agresivitu, boj o život. Možná, že trauma obřízky vyvolává potíže s kontrolou agresivních reakcí, které je však možno regulovat prostřednictvím rituálních zásad, jako jsou halal nebo košer.

Vyšší intenzitu many krve, resp. vína, ve srovnání s tělem, resp. hostií, lze odvodit také od stáří zkušenosti pití a žvýkání. V raném dětském prožívání a v našem nevědomí je jídlo identifikováno s tím, kdo ho poskytuje. Zpočátku života je to matka, kdo téměř doslova dává vlastní tělo jako pokrm. Eucharistický rituál jedení pokrmu, který poskytuje Kristus, staví Krista do mateřské role a podporuje předoidipský charakter vztahu k Bohu. Odehrání předoidipských fantazií o duální vzájemnosti a identitě v totální odevzdanosti je narušeno kněžskou figurou, která svatý pokrm zprostředkovává a někdy si jeho část pro sebe nechává. Podobně jako otec vstupuje do harmonické vzájemnosti matky a dítěte, narušuje i kněz bezproblémové spočinutí v Boží přítomnosti a pocit dokonané identifikace při inkorporaci jeho symbolických zástupců. Někdy situaci kontroluje lžičkou a někdy dokonce nabídku omezuje jen na tvrdé sousto, zatímco vodu života samotného si ponechává.

Nutnost přijetí existence otcovské figury je však významným vývojovým úkolem, kterým umožňuje zrození ega organizovaného principem reality. Dítě vchází do oidipské situace, jež je výzvou k rozvoji schopnosti regulace touhy a akceptování řádu.  Vyřešení oidipského komplexu, tedy vyrovnání se s trojúhelníkovitou situací znemožňující jednoduchost původnější (předoidipské) duality, předpokládá vytěsnění incestní touhy po sjednocení s mateřským, svým tělem vyživujícím, objektem, a vražedné touhy po zničení vměšující se otcovské autority. Kristien Justaert poznamenává, že s ohledem na vyživující povahu eucharistie a evangelijní důraz na výlučnost dítěte jako „nezprostředkovaného výrazu čirého života by bylo možno navrhnout, že eucharistie by měly provádět matky, a ne kněží.“[11] Pokračuje nicméně, že „význam oidipské postavy, tedy otce, znamená, že sjednocení věřícího s Kristem musí být vždy zprostředkováno zákonem církve (knězem) a nemůže být volné a přímé.“[12]

Mana kalicha

Naznačená koncepce hierarchie svátostí podle míry mana v nich přítomné podporuje spíše ty liturgie, v nichž z kalicha pije pouze kněz, anebo věřící jen při zcela výjimečných příležitostech, daných spíše jejich osobní situací než okolnostmi, jako jsou náboženské svátky. Požadavek přijímání pod obojí se zdá psychologicky riskantní tím, že obavy z konfrontace s nepřijatelnými fantaziemi mohou vést k ignoraci hlubšího rozměru celého rituálu. Jednoduše v první osobě řečeno, pokud bych přítomnost mana při mši bral vážně, obával bych se, že se nejpozději při pití z kalicha složím anebo že po něm budu v týdenní manické extázi oblétávat svět.

Slyšel jsem, že pití z kalicha má rozměr spíše komunitní než komunikační ve vztahu k božské postavě kdesi nahoře. To mi připomíná jedno místo z dialogu Pohár neboli jednotka, řazeného do souboru Corpus Hermeticum. Hermés vypráví, jak Bůh rozdělil rozum „mezi všechny lidi, mysl však nikoli… chtěl ji postavit doprostřed… jako cenu, kterou si duše mají vybojovat.“ A tak „jí naplnil velký pohár, seslal jej dolů a ustanovil hlasatele“, aby hlásal: „ponoř se, ty, kdo jsi toho schopen, do tohoto poháru; ty, kdo věříš, že vystoupíš k tomu, kdo tento pohár seslal“.[13] Zdá se mi, že i toto místo podporuje hypotézu, že křesťanské náboženství z hermetismu značně čerpá, nicméně myslím, že hovoří o exklusivitě, jež je se symbolem kalicha spjata, byť je nabídnut všem.

Vedle koncepce hierarchie různé míry mana přítomné v různých svátostech lze jako alternativní postavit paušalizující dualistickou vizi světa, v níž některé věci mana nemají, jako třeba obyčejné sušenky, a jiné pak prostě ano. Mezi symbolickým tělem a krví není v této koncepci podstatný rozdíl, alespoň co do míry, v jaké by snad mohl pro člověka být náročný či nebezpečný kontakt s jedním či druhým být. Zájemcům o problematiku náboženství je ale známo, že předmět uctívání se obvykle vyznačuje značnou ambivalencí a vyznavač jím bývá fascinován i zastrašen. Tyto konfliktní pocity mohou být značně vyčerpávající, a tak se zdá, že je přirozené přát si, aby je v plné intenzitě prožíval někdo jiný. Proto myslím, že pokud má věřící přistoupit na představu, že hostie i víno jsou určeny i jemu, je mu ztíženo přesvědčení o tom, že se něčím zvláštním vyznačují. Je vyzýván uvěřit, že síla toho, co přijímá, je nejvyšší, zatímco věřící, který se spokojí s hostií, může předpokládat existenci vyššího duchovna, k němuž vzhlíží, o nějž snad usiluje, nicméně uznává svou relativní přirozeně omezenou schopnost, která jeho případné pochybnosti omlouvá.

Duch protestu

Inkrementální, stupňovité vidění skutečnosti je smířlivější, méně náročné, zdá se moudřejší, ale provokuje svou hierarchičností, která zakládá autoritu. Duch protestu vůči stávajícímu společenskému pořádku – systému autorit usiluje o rozrušení hierarchie, zrušení hranice mezi člověkem a zprostředkovatelem „Nebeského“. Hierarchická koncepce umožňovala však představu propojení nebeského a pozemského, takže jejím narušením bourá reformátor můstek, který potřeboval ten, kdo se necítí zcela kompetentní do „druhého světa“ „paušalizovaného posvátna“ přeskakovat nebo ochotný v něm zcela zůstávat.

Erik Erikson spojoval sklon k takovým protestům s adolescentním hledáním identity, při němž mladý člověk tápe v nabídce předkládaných, doporučovaných nebo zakazovaných sociálních rolí, a propadá zmatku, pokud se k některé dostatečně pevně nepřikloní. Příklad Martina Luthera ho v knize Mladý muž Luther[14] dovedl k hypotéze o nešťastném psychologickém typu, jemuž říká homo religiosus a který v období adolescence svým způsobem uvázne. Trpí totiž deficitem základní důvěry, a proto v konfrontaci s otázkami své identity v sociálním kontextu neodvratně naráží na meze své sociální přizpůsobivosti, neboť prokazuje, že nedokáže věřit lidem. Aby z jinak neřešitelné situace vyvázl, použije svůj intelekt, trénovaný nutkavými pochybnostmi, a fantazii, rozvinutou samotářským stylem života, k pokusu předběhnout přirozený vývoj a zaujmou roli mudrce. Aniž by život prožil, odvažuje se ho hodnotit, jako by byl starcem, jemuž to přísluší. Bez oidipsko-adolescentní potřeby protestovat a bouřit se by byla historie patrně o dost klidnější.

Závěr

Podoba eucharistie zřetelně ilustruje váhu teorie Sigmunda Freuda o původu náboženství, která jej shledává v opakované vražedné vzpouře mladší generace mužů vůči vůdci primitivní skupiny, která je symbolicky odčiňována totemickou úctou k duchu zavražděných, spočívající v tabuizacích a dalších behaviorálních regulích. Křesťanství podrželo jak omezení týkající se sexuálních vztahů, tak tabu vztahující se k totemovému pokrmu. Rozměr generačního vztahového konfliktu odráží motiv oběti Syna. Projektivní identifikace s Ním, analogická identifikaci primitiva s jeho totemovým zvířetem, je usnadněna konzumací náhražek Jeho masa a krve. Mana, síla, která je v magické spekulaci zdrojem nutnosti tabuizace, nabývá různou intenzitu, jež se odráží v rozličném přístupu k zacházení s hostií a mešním vínem i v rozlišování kvašeného a nekvašeného chleba. Vymezení many jako míry přitažlivosti, která je určena mírou živosti, nás dovedlo k navržení pomyslné škály míry mana, v níž víno, symbolizující krev, zaujímá postavení relativního vrcholu, kvašený chléb východní liturgie, symbolizující vzkříšené tělo, stojí v relativním středu, a nekvašené západní hostie, symbolicky mrtvé tělo obětovaného, se umisťují na relativním dně. Z psychologického hlediska se zdá tato škála a rozličné postavení jednotlivých svatých pokrmů ospravedlňovat spíše ty liturgie, v nichž z kalicha pije pouze kněz. Pokrm, zvláště tekutý, je nevědomě identifikován s tím, kdo ho poskytuje. Zpočátku života je to matka, kdo dává vlastní tělo jako pokrm, a eucharistický rituál tedy v tomto smyslu staví Krista do mateřské role. Roli kněze, který zprostředkovává sjednocení věřícího s Kristem, lze pak interpretovat jako oidipskou postavu, jež vyzývá k regulaci touhy a akceptování řádu. Požadavek na zrušení symbolické distance mezi laiky a kněžími v přístupu k mešnímu vínu je z tohoto hlediska odmítáním vývojového úkolu přijmout trojúhelníkovou podstatu oidipské situace. Přidržíme-li se Freudovy teorie, požadavek na přijímání pod obojí je analogií vzpoury, z níž vzešlo náboženství jako takové: je vzpourou autonomní iniciativy mladších vůči totalitní diktatuře starších, vůči jejich řešení pravěkých vin, za něž už mladší necítí odpovědnost. Každou takovou vzpourou se společnost osvobozuje od své vlastní struktury, aby ji v následné krizi, vyvolané absencí struktury, obnovovala v nových omezeních, tabu nebo vraždách.

Literatura:

Erikson, E., Mladý muž Luther, Praha:  Psychoanalytické nakl. J. Kocourek 1996.

Freud, S., Budoucnost jedné iluze, in: Freud, S., O člověku a kultuře, Brno: Odeon 1990.

Freud, S., Muž Mojžíš a monoteistické náboženství, in: S. Freud, Spisy z let 1932-1939, sv. 16, Praha: Psychologické nakladatelství 1998.

Freud, S., Nespokojenost v kultuře, Praha: Alois Hynek 1998.

Freud, S., Totem a tabu, in: Freud. S., Totem a tabu. Vtip, Praha: Práh 1991.

Chlup, R., Corpus Hermeticum, Praha:  Herrmann & synové 2007, s. 185.

Justaert, K., Schizoanalysis of the Eucharist, From the Oedipal Repetition to Liberating Event, in: LeRon Shults, F., Powell-Jones, L. (ed.), Deleuze and the Schizoanalysis of Religion, London: Bloomsbury Academic 2016, s. 41-58.

Roubekas, N. P., Sigmund Freud’s Theory of Religion and the Sacrament of the Eucharist in the Orthodox Church, in: Ekklesiastikos Pharos, č. 95, 2013, s. 266-282.

Spinoza, B. de, Etika, Praha: Dybbuk 2004.

[1]           [1]B. Spinoza, B. de, Etika, Praha: Dybbuk 2004, část 1, tvrzení 25, důsledek.

[2]       Ibid., část 5, tvrzení 24.

[3]       Ibid., část 5, tvrzení 27.

[4]           Srv. S. Freud, S., Totem a tabu, in: Freud. S., Totem a tabu. Vtip, Praha: Práh 1991; Freud, S., Budoucnost jedné iluze, in: Freud, S., O člověku a kultuře, Brno: Odeon 1990; Freud, S., Nespokojenost v kultuře, Praha: Alois Hynek 1998; a Freud, S., Muž Mojžíš a monoteistické náboženství, in: Freud, S., Spisy z let 1932-1939, sv. 16, Praha: Psychologické nakladatelství 1998.

[5]       S. Freud, Totem a tabu, s. 103.

[6]       Ibid.

[7]       Srv. ibid., s. 60.

[8]       Ibid.

[9]       Srv. ibid., s. 23.

[10]     Srv. N. P. Roubekas, Sigmund Freud’s Theory of Religion and the Sacrament of the Eucharist in the Orthodox Church, s. 266-282.

[11]     K. Justaert, Schizoanalysis of the Eucharist, From the Oedipal Repetition to Liberatin Event, s. 48.

[12]     Ibid.

[13]       R. Chlup, Corpus Hermeticum, s. 185.

[14]       E. Erikson, Mladý muž Luther, Praha:  Psychoanalytické nakl. J. Kocourek 1996.

Reklamy

Příroda skoky nedělá, revoluce ano

Hynek Tippelt

Politology and Philosophy Department, Faculty of Arts of Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem, Czech Republic. Correspondence: Mgr. Hynek Tippelt, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pasteurova 13, 400 96, Ústí nad Labem. Email: tippelt@centrum.cz

Anotace

Článek tematizuje míru, s jakou se v současnosti v nejrůznějších kontextech setkáváme s víceznačným výrazem revoluce. Slýcháme ho ve verších popmusic i v projevech konzervativních politiků, po revoluci volá i současný papež. Význam tohoto trendu je analyzován interdisciplinární optikou, za využití etymologické, historické, religionistické, psychologické a politologické perspektivy, se záměrem ukázat souvislosti vědeckého a technologického vývoje, odcizení od přírody, sekularizace, globalizace, užívání psychotropních látek a iluzivní povahy revolučních příslibů. Jako pozitivní alternativa destruktivním revolučním iluzím je navržena duchovní konverze, panteistického rázu, kterou by koneckonců bylo možno zvát revolucí holistickou.

Abstract

The present study „Nature does nothing in jumps, but the revolution“ aims to contemplate a contemporary topic: why the revolution is so much „in“ these days. You hear about it almost everywhere – in popmusic song lyrics, in talks by conservative politicians, even from the Pope. The meaning of this trend is deciphered throught interdisciplinary lens – etymological, historical, religionistic, psychological a and politological perspective is taken into account and as a result, scientific and technological progress, alienation from nature, secularisation, globalisation, use of psychotropic drugs and illusive nature of revolutionary promises are interconnected. As a positive alternative to destructive revolutionary misconceptions, a pantheist-based spiritual revolution, which in effect could be called holistic, is proposed.


Revoluce je „in“

Naše doba je hluboce revoluční, protože je hluboce filosofická. A hluboce filosofická je, protože se nachází v hluboké nouzi. Filosofický ráz naší doby odráží popularita takových slov, jako jsou holismus, paradigma, radikalismus, spiritualita, transformace, reinkarnace. Pokusím se ukázat, že revoluce tvoří svorník jmenovaných zaklínadel. Revoluce je každopádně „in“:  „Revoluce na rostlinné bázi se blíží,“ hlásí předseda společnosti Google.[1] „Kde je revoluce?“, ptá se v nové písni hudební skupina Depeche Mode.[2] Někteří hudební fanoušci naleznou odpověď ve výzvě zpěvačky Madonny, jež na shromáždění proti prezidentu Trumpovi volala: „Vítejte na revoluci lásky… Fuck you, fuck you… bude to vyžadovat oběti… ale to už je znakem revoluce.“[3] Její výzvu nepřímo podpořil papež František, když na konferenci Technologie, zábava a design hovořil o potřebě revoluce něhy: „Revoluce něhy… která znamená užívat své ruce… k utěšení druhého… je jazykem malých dětí… je cestou, kterou zvolí ti nejsilnější a nejodvážnější muži a ženy.“[4] Mezi ně se jistě počítá i americký prezidentský kandidát Bernie Sanders, který o „zangažování miliónů jedinců v politickém procesu“ usiluje v rámci vlastní iniciativy Naše revoluce.[5]  S Františkovým hlasem konečně rezonuje i nedávné prohlášení 14. dalajlámy, který dobovou výzvu shledává v „kulturní revoluci motivované soucitem, poctivostí a upřímností“.[6]

Popisovaný trend by se i bez zmíněného vystoupení skupiny Depeche Mode našemu území nevyhnul. Petr Fiala vyhlašuje potřebu „skutečné anti-byrokratické revoluce“;[7] Václav Klaus vyzývá k „totální revoluci a smetení dosavadních pořádků a řádů a svrhnutí evropské vládnoucí oligarchie a vládnoucího establishmentu;“[8] a Petr Hájek vítá počátek globální kontrarevoluce, za jejíž manifest označuje první Trumpův prezidentský projev.[9]

Filosofický vtip

Co nastíněná popularita „revoluce“ znamená? Žijeme stále ve věku revolucí, anebo spíše neschopni truchlit ztrátu revolučních nadějí popíráme? Nerad bych tvrdil, že do žánru filosofické stand up comedy spadají všechny revoluce. Často tomu tak ale bývá. Jak postřehl již Karel Marx – právě duchovní specialisté – mniši a filosofové – se staví do čel, nebo možná spíš zátylků, hnutí usilujících o společenský zvrat.[10] A byl to rovněž Marx, kdo předmět jejich specializace přirovnal k opiu.[11] Revoluce by měla být skokovým nastolením čehosi zcela nového. Že příroda skoky nedělá, vědí ale filosofové přeci již více než dva tisíce let, a už pár století by mohli vědět, že proto skoky nedělá ani Bůh ani společnost. Velkým skokem nebylo osvobození sedmi vězňů z pařížské Bastily, a ve stejně malých krůčcích postupovaly procesy, které označujeme jako revoluci zemědělskou, průmyslovou etc. Nabízí se, že revoluční přísliby jsou svého druhu filosofickým vtipem, což nakonec potvrzuje i nedávný „evoluční“ projekt Karla Janečka.[12]

V tomto smyslu je ilustrativní příběh novověkého užívání slova revoluce. Zprvu astronomický pojem se dostal do názvu knihy Mikuláše Koperníka De revolutionibus orbis coelestium – O oběhu nebeských sfér.[13] Politický význam výraz nabyl v následujícím století, zvláště v souvislosti s událostmi v Anglii.[14] S Koperníkovým modelem bývá spojováno narušení tradičního obrazu světa a zpochybnění spolehlivosti poznání. „Filozofický smysl dal této zkušenosti… Immanuel Kant, když zavedl pojem kopernikánský obrat,“ píše filozof a revolucionář Martin Škabraha.[15] Kantova filosofie však provádí obrat dvakrát: Zprvu vede k popření možnosti metafyziky, aby vyústila v doznání: „Že by se lidský duch někdy úplně vzdal metafyzického zkoumání, lze očekávat právě tak málo jako to, že bychom někdy přestali raději vůbec dýchat, než abychom stále vdechovali nečistý vzduch.“[16] Žádný reálný obrat se vlastně nekoná, Slunce vychází a zapadá stejně před Koperníkem i po něm, lidé věří v Boha i osobní nesmrtelnost, protože jinak nemohou, i když na to třeba vědomě nepomysleli.

Je-li revoluce občas filosofickým vtipem, nepřekvapí, že může vyžadovat změněný stav vědomí. Na tento aspekt se zaměřila historička Mary Matossian, když studovala sedlácké povstání, kterým část venkova reagovala na vypuknutí Velké francouzské revoluce. Došla k závěru, že zvláštní desorganizovaná panika, jež povstání předcházela, byla následkem otravy halucinogenní plísní ergot.[17] S drogami se v analogických situacích setkáváme pravidelně, nedávno například při událostech na kyjevském Majdanu. To, že revoluce se neobejde bez svého fantazijně extatického doprovodu podpořeného psychotropními látkami, postřehl také spisovatel Aldous Huxley.[18] Huxleyho výzvy k spirituální revoluci se pozoruhodně prolínají s jeho projekty zaměřenými na výzkum a popularizaci halucinogenních drog.[19] Spojení masových hnutí s halucinogeny – nejznámější asi z květinové revoluce hippies – interpretuje současný badatel Jan Irvin v tom smyslu, že užívané látky slouží k usnadnění manipulace, neboť jejich efekt spočívá v tom, že činí mysl bezbrannou vůči nejrůznějším sugescím.[20]

Vzhledem k iluzivní povaze revolučních příslibů nepřekvapuje stále se opakující příběh, kdy – jak se říká – revoluce požírají své děti. Výsledkem sexuální revoluce se jeví být hlavně desexualizace a rozpad milostných vztahů, mírové hnutí bylo pacifismem hippies spíše zdiskreditováno než podpořeno. Tento zdánlivý paradox ukazuje na osudech francouzské revoluce významný historik Pierre Chaunu. Revoluce podle něj zablokovala cestu k pokroku a modernosti a v mžiku zničila valnou část civilizačních výdobytků.[21] Ilustrativní je v tomto ohledu performance, která se uskutečnila na demonstraci proti krokům ústeckého magistrátu ve věci činoherního studia.[22] Pánové oblečení v řeznickém chystali v obrovských hrncích ovar a nad nimi vlál transparent s nápisem „Na každou svini se vaří voda.“ Vedle zřejmého kanibalismu odkazuje tento obraz také k závistivým motivům falešného „úsilí o převrat“. V těchto souvislostech se nabízí, zda účelem symbolu francouzské revoluce, gilotiny, nebylo usnadnění získání co největšího množství ještě teplé krve.[23]

Iluzionismus revolučních vůdců funguje především v kolektivu. Zatímco jedinec zdravým rozumem snadno nahlíží význam přirozenosti a smysl tradice, součást masy je mnohem sugestibilnější. Proto také přirozeně náboženský postoj respektu, lásky a vděčnosti, jímž je vybaven každý dostatečně střízlivý a bdělý jedinec, v revoluční mase vyprchává a bývá nahrazen spiritualitou démonickou, duchem vzpoury. Na souvislost démonické spirituality a psychedelických drog pak upozornili již Beatles písní „Lucy in the Sky with Diamonds“ („Lucifer v nebi Spolu s Démony“).[24]

Příčiny nespokojenosti

Popularita podvodných příslibů revolučních zvratů je nebývalá. V nedávném rozsáhlém průzkumu více než polovina mladých Evropanů prohlásila, že by se přidala k rozsáhlému povstání proti mocenské elitě.[25] Některé příčiny této nespokojenosti není těžké odhalit. Množství lidí pociťuje ponížení v důsledku sociální nerovnosti, která stále se zrychlujícím tempem nabývá rekordních měr. Ekonom Valenčík dává toto tempo do souvislosti s degenerujícími centry moci, které ve vidině konce ekonomiky založené na strojové výrobě kolem sebe kopou a na způsob cestujících na Titaniku usilují o to zachránit sebe znemožněním záchrany druhých.[26]

K atmosféře nejistoty a očekávání zvratu nepochybně přispívá proces globalizace – vzpomeňme v té souvislosti např. studii První globální revoluce, již jako svou výzkumnou zprávu vydal v roce 1991 Římský klub[27] – nebo diskurs ekologické krize, jehož důsledky označil např. profesor antropologie Leslie Sponsel jako „tichou revoluci duchovní ekologie.“[28] Oba tyto faktory odkazují k vypjaté povaze naší doby, kterou bych označil jako aktualizaci apokalyptického myšlení, a to ve dvojím smyslu: myšlení pod hrozbou katastrofy, a myšlení ovlivněné apokalypsou ve smyslu zjevení, informační revolucí. V záplavě informací o negativních trendech a hrozivých událostech ztrácíme naději a v obecném zoufalství toužíme povstat, jen nevíme, proti čemu a za co.

Spirituální revoluce

Jakkoli biblická Apokalypsa vyznívá nadějně, popularita apokalyptického myšlení se zdá přímo úměrná postupující sekularizaci. „Není revoluce v církvi, která by se neobrazila ve světě, a naopak není revoluce ve světě, která by se neobrazila v církvi“, píše profesor teologie Karel Skalický.[29] Sekularizace však není vždy ztrátou duchovna, jako spíš náhradou víry v Boha vírou v jeho Protivníka. Světlonoš se stal symbolem revolučního ducha, neboť představuje motiv pyšného odmítnutí dokonale stvořené přirozenosti. Vzpouru vůči přirozenosti jako jádro revolučních nálad může ilustrovat třeba nedávné číslo National Geographic věnované tématu Genderové revoluce[30], úvahy o umělých potravinách jako součásti ekologické revoluce, nebo požadavek „morální revoluce“ zmiňovaný v bookletu vatikánského workshopu s tématem hrozby biologického vymizeni lidské populace.[31] K potvrzení apokalyptických obav se mnozí věřící více či méně distancují od současného vatikánského rezidenta, jehož oblíbené „cornuto“ vzbuzuje jen omezené naděje. Profesor Germano Dottori, docent strategických studií v Římě, nabízí hypotézu, že je realizován plán na zničení katolické hierarchie skrze masivní revoltu na způsob barevných revolucí.[32] Popularita luciferiánské symboliky ve středně-proudé kultuře tuto hypotézu podporuje. S představou posledních událostí konečně rezonuje i koncept poslední revoluce již zmíněného Huxleyho. Vizi definitivního odpadnutí od přirozeného způsobu života vykresluje jako „vědeckou diktaturu, která vychová většinu populace k tomu, že budou milovat své otroctví a na revoluci už nikdy nepomyslí.“[33].

Nejistota, sugestibilita a beznaděj podporují kouzlo svůdných příslibů. Poptávka po revoluci se podobá návyku na alkohol – lze je překonat, ale jen vnitřní proměnou, nalezením nového postoje založeného na novém náhledu, který doceňuje přirozenost. Spisovateli Chestertonovi bývá připisován epigram: „Jakmile člověk přestane věřit v boha, uvěří úplně všemu.“[34] Ano, uvěří klidně i revoluci nebo moci alkoholového opojení. U nás dává spirituální nouze vzniknout keltským telegrafům, v Řecku nově přijali tradiční helénský polyteismus jako státem uznané náboženství.[35] Tyto spíše hravé příklady jsou typické určitým zduchovněním přírody. Nabízí se, že skutečnou odpověď na popisovanou poptávku dává panteismus. Pokud bychom nechtěli slovo revoluce přenechat davovým iluzionistům, mohli bychom takovou konverzi, objevující intimní vztah k přírodě a spolehnutí se na její inteligenci, nazvat revolucí holistickou.

Literatura a jiné zdroje

ape, Za zachování divadla protestovaly v Ústí nad Labem stovky lidí, in: Novinky.cz, URL: https://www.novinky.cz/domaci/329488-za-zachovani-divadla-protestovaly-v-usti-nad-labem-stovky-lidi.html [cit. 30. 06. 2017].

Avramescu, C., An Intellectual History of Cannibalism, Princeton: Princeton University Press 2011.

Biological Extinction: How to Save the Natural World on Which We Depend, URL: http://www.pas.va/content/accademia/en/events/2017/extinction.html [cit. 30. 06. 2017].

Depeche Mode, Where’s The Revolution, in: Depeche Mode: The Archives, URL: http://archives.depechemode.com/discography/singles/56_wherestherevolution.html [cit. 30. 06. 2017].

Dottori, G., L’America di Trump: mano tesa verso Russia e Chiesa cattolica, in: ZENIT, URL: https://it.zenit.org/articles/l-america-di-trump-mano-tesa-verso-russia-e-chiesa-cattolica/ [cit. 30. 06. 2017]. Shrnutí v češtině Socci, A., Konce katastrofálního pontifkátu, in: Lumen de Lumine, URL: https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=konce-katastrofalniho-pontifikatu [cit. 30. 06. 2017].

Francis, His Holiness Pope, Why the only future worth building includes everyone, in: TED Talk, URL: https://www.ted.com/talks/pope_francis_why_the_only_future_worth_building_includes_everyone?language=en#t-8534 [cit. 30. 06. 2017].

Garcia, F., Women’s March: Madonna said she thought about ‚blowing up White House‘ but ‚chose love‘ instead, in: The Independent, URL: http://www.independent.co.uk/news/world/americas/madonna-blow-up-white-house-womens-march-washington-donald-trump-president-protest-latest-a7539741.html [cit. 30. 06. 2017].

Genderová revoluce. Speciální číslo o naší identitě, in: National Geographic, leden 2017.

Fuchs, J., Ergot poisoning: the original Purple Haze, in: Nothing Too Trivial. Interesting Things for Interested People, URL: https://jackiefox1976.wordpress.com/2014/03/01/ergot-poisoning-the-original-purple-haze/ [cit. 30. 06. 2017].

Hájek, P., Donald Trump odstartoval: Řev zombií celého Západu dokládá, že skvěle! Soros dál chrlí dolary. Manifest kontrarevoluce bílých mužů a žen, in: Protiproud, URL: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2920-donald-trump-odstartoval-rev-zombii-celeho-zapadu-doklada-ze-skvele-soros-dal-chrli-dolary-manifest-kontrarevoluce-bilych-muzu-a-zen-boj-do-statku-a-hrdel-prave-zacal.htm [cit. 30. 06. 2017].

Harper, D., Revolution, in: Online Etymology Dictionary, URL: http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=revolution [cit. 30. 06. 2017].

Huxley, A., Brave New World Revisited, London: Chatto and Windus 1959.

Huxley, A., Moksha: Aldous Huxley’s Classic Writings on Psychedelics and the Visionary Experience, Rochester: Park Street Press 1999.

Huxley, A., Letters of Aldous Huxley, London: Chatto & Windus 1969.

Charnock, R. S., Cannibalism in Europe, in: Journal of the Anthropological Society of London, č. 4, 1866.

Chaunu, P., „Quante idiozie su quegli anni bui!“, in: Contro la leggenda nera, URL: http://www.kattoliko.it/leggendanera/modules.php?name=News&file=article&sid=2017 [cit. 30. 06. 2017], česky: Chaunu, P., Mýtus o Francouzské revoluci, in: Lumen de Lumine, URL: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=mytuso-francouzske-revoluci [cit. 30. 06. 2017].

Chrysopoulos, P., Greek State Recognizes Paganism as Religion, in: Greek Reporter, URL: http://greece.greekreporter.com/2017/04/20/greek-state-recognizes-paganism-as-religion/ [cit. 30. 06. 2017].

Chylíková, J., Janečkova Pozitivní evoluce: Dobro, zlo a Žito, in: Sociální teorie, http://socialniteorie.cz/janeckova-pozitivni-evoluce-dobro-zlo-a-zito/ [cit. 30. 06. 2017].

Irvin, J., Entheogens: What’s in a Name? The Untold History of Psychedelic Spirituality, Social Control, and the CIA, in: Gnostic Media, URL: http://www.gnosticmedia.com/Entheogens_WhatsinaName_PsychedelicSpirituality_SocialControl_CIA [cit. 30. 06. 2017].

Janeček, K., Dopis od Karla Janečka, in: VlnyEvoluce.cz, URL: http://vlnyevoluce.cz/#dopis-karla-janecka.html [cit. 30. 06. 2017].

jim, ODS chce nalákat voliče na antibyrokratickou revoluci a program proti koblihám, in:  Novinky.cz, URL: https://www.novinky.cz/domaci/423595-ods-chce-nalakat-volice-na-antibyrokratickou-revoluci-a-program-proti-kobliham.html [cit. 30. 06. 2017].

Journal of Altered States of Consciousness, Farmingdale: Baywood Publishing Company 1979.

Kant, I., Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou, Praha: Svoboda 1972.

Kateman, B., Google Executive Chairman Says the #1 Tech Trend Is „a Revolution in Using Plants to Replace Meat”, in: The Good Food Institute, URL:  http://www.gfi.org/google-executive-chairman-says-the-1-tech [cit. 30. 06. 2017].

King, A., Schneider, B., První globální revoluce, Bratislava: Bradlo 1991.

Klaus, V., Václav Klaus pro PL: Vyzývám k totální revoluci a svrhnutí evropské vládnoucí oligarchie. Větší ohrožení dnes přichází ze „Západu“ než z Východu, in: Parlamentní listy, URL: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vaclav-Klaus-pro-PL-Vyzyvam-k-totalni-revoluci-a-svrhnuti-evropske-vladnouci-oligarchie-Vetsi-ohrozeni-dnes-prichazi-ze-Zapadu-nez-z-Vychodu-A-Wilders-Le-Penova-a-zbrane-479772 [cit. 30. 06. 2017].

Koperník, M., Obehy nebeských sfér, Bratislava: VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied 1974.

Lennon, J., McCartney, P., Lucy in the Sky with Diamonds, in: Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, London: Parlophone 1967.

Marx, K., Kritika Hegelovy dialektiky a filosofie vůbec, URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/efr44/efr44_11.htm [cit. 30. 06. 2017].

Marx, K., Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva, URL:  https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm [cit. 30. 06. 2017].

Matossian, M. K., Poisons of the Past: Molds, Epidemics, and History, Yale: Yale University Press 1991.

Matossian, M. K., Ergot and the Salem Witchcraft Affair, in: American Scientist, č. 40, roč. 70 (1982), s. 355-357, dostupné online, URL: http://www.everettsd.org/cms/lib07/WA01920133/Centricity/Domain/949/Matossian%20%20Poisons%20of%20the%20Past%20Ch%209.pdf [cit. 30. 06. 2017].

Mladí a neklidní – Portrét Česká republika – údaje, in: Generation What?, URL: http://www.generation-what.cz/portrait/data/occupy [cit. 30. 06. 2017].

Monlam, T., We need a cultural revolution: Dalai Lama, in: Phayul.com, URL: http://www.phayul.com/news/article.aspx?id=39065 [cit. 30. 06. 2017].

Our Revolution, URL: https://ourrevolution.com/ [cit. 30. 06. 2017].

Ramm, B., The LSD cult that transformed America, in: BBC – Culture, URL: http://www.bbc.com/culture/story/20170112-the-lsd-cult-that-terrified-america [cit. 30. 06. 2017].

Skalický, K., „Skok vpřed“ v perspektivě revolucí druhého tisíciletí, in: Listy 3/2012, str. 40-53.

Sponsel, L. E., Spiritual Ecology: A Quiet Revolution, Santa Barbara: Praeger 2012.

Sugg, R., Mummies, Cannibals and Vampires: the History of Corpse Medicine from the Renaissance to the Victorians, London: Routledge 2011.

Škabraha, M., Revoluce, in: Atlas Transformace, URL: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/r/revoluce/revoluce-2.html [cit. 30. 06. 2017].

Valenčík, R., Degenerující moc kope kolem sebe, in: Haló noviny, URL: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44909343 [cit. 30. 06. 2017].

When Man Ceases to Worship God, in: The American Chesterton Society (ACS), URL: https://www.chesterton.org/ceases-to-worship/ [cit. 30. 06. 2017].

Poznámky

[1] Kateman, B., Google Executive Chairman Says the #1 Tech Trend Is „a Revolution in Using Plants to Replace Meat”, in: The Good Food Institute, URL: http://www.gfi.org/google-executive-chairman-says-the-1-tech [cit. 30. 06. 2017].

[2] Depeche Mode, Where’s The Revolution, in: Depeche Mode: The Archives, URL: http://archives.depechemode.com/discography/singles/56_wherestherevolution.html [cit. 30. 06. 2017].

[3] Garcia, F., Women’s March: Madonna said she thought about ‚blowing up White House‘ but ‚chose love‘ instead, in: The Independent, URL: http://www.independent.co.uk/news/world/americas/madonna-blow-up-white-house-womens-march-washington-donald-trump-president-protest-latest-a7539741.html [cit. 30. 06. 2017].

[4] Francis, His Holiness Pope, Why the only future worth building includes everyone, in: TED Talk, URL: https://www.ted.com/talks/pope_francis_why_the_only_future_worth_building_includes_everyone?language=en#t-8534 [cit. 30. 06. 2017].

[5] Our Revolution, URL: https://ourrevolution.com/ [cit. 30. 06. 2017].

[6] Srv.: „“The first [Cultural Revolution] was motivated by anger and hatred. What is needed now is a cultural revolution motivated by compassion. More honesty and truthfulness will lead to less suffering and more kindness and compassion will lead to less anger,” the Dalai Lama said in a response to a question in relation to China at Ganden Phodrang, His residence in Dharamsala on May 19.“ (Monlam, T., We need a cultural revolution: Dalai Lama, in: Phayul.com, URL: http://www.phayul.com/news/article.aspx?id=39065 [cit. 30. 06. 2017].

[7] jim, ODS chce nalákat voliče na antibyrokratickou revoluci a program proti koblihám, in: Novinky.cz, URL: https://www.novinky.cz/domaci/423595-ods-chce-nalakat-volice-na-antibyrokratickou-revoluci-a-program-proti-kobliham.html [cit. 30. 06. 2017].

[8] Klaus, V., Václav Klaus pro PL: Vyzývám k totální revoluci a svrhnutí evropské vládnoucí oligarchie. Větší ohrožení dnes přichází ze „Západu“ než z Východu, in: Parlamentní listy, URL: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vaclav-Klaus-pro-PL-Vyzyvam-k-totalni-revoluci-a-svrhnuti-evropske-vladnouci-oligarchie-Vetsi-ohrozeni-dnes-prichazi-ze-Zapadu-nez-z-Vychodu-A-Wilders-Le-Penova-a-zbrane-479772 [cit. 30. 06. 2017].

[9] Hájek, P., Donald Trump odstartoval: Řev zombií celého Západu dokládá, že skvěle! Soros dál chrlí dolary. Manifest kontrarevoluce bílých mužů a žen, in: Protiproud, URL: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2920-donald-trump-odstartoval-rev-zombii-celeho-zapadu-doklada-ze-skvele-soros-dal-chrli-dolary-manifest-kontrarevoluce-bilych-muzu-a-zen-boj-do-statku-a-hrdel-prave-zacal.htm [cit. 30. 06. 2017].

[10] Srv.: „Revoluční minulost Německa je totiž theoretická, je to reformace. Jako to byl tehdy mnich, je to dnes filosof, v jehož mozku začíná revoluce.“ (Marx, K., Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva, URL: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm [cit. 30. 06. 2017].

[11] Srv. „Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu.“ (Marx, K., Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva, URL: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm [cit. 30. 06. 2017], zvláště v kontextu „Náboženství je fantastickým uskutečněním lidské podstaty, protože pravou skutečnost lidská podstata nemá.“ (tamtéž) a „Feuerbachovým velkým činem je: 1) důkaz, že filosofie není nic jiného než náboženství vnesené do myšlenek a v myšlení rozvedené; že to je jiná forma a jiný způsob jsoucna odcizení lidské podstaty, že tedy rovněž zasluhuje odsouzení.“ (Marx, K., Kritika Hegelovy dialektiky a filosofie vůbec, URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/efr44/efr44_11.htm [cit. 30. 06. 2017].

[12] Srv. Janeček, K., Dopis od Karla Janečka, in: VlnyEvoluce.cz, URL: http://vlnyevoluce.cz/#dopis-karla-janecka.html [cit. 30. 06. 2017] a Chylíková, J., Janečkova Pozitivní evoluce: Dobro, zlo a Žito, in: Sociální teorie, http://socialniteorie.cz/janeckova-pozitivni-evoluce-dobro-zlo-a-zito/ [cit. 30. 06. 2017].

[13] Koperník, M., Obehy nebeských sfér, Bratislava: VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied 1974.

[14] Srv. Harper, D., Revolution, in: Online Etymology Dictionary, URL: http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=revolution [cit. 30. 06. 2017].

[15] Škabraha, M., Revoluce, in: Atlas Transformace, URL: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/r/revoluce/revoluce-2.html [cit. 30. 06. 2017].

[16] Kant, I., Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou, Praha: Svoboda 1972, s. 133.

[17] Srv.: Matossian, M. K., Poisons of the Past: Molds, Epidemics, and History, Yale: Yale University Press 1991 a Matossian, M. K., Ergot and the Salem Witchcraft Affair, in: American Scientist, č. 40, roč. 70 (1982), s. 355-357, dostupné online, URL: http://www.everettsd.org/cms/lib07/WA01920133/Centricity/Domain/949/Matossian%20%20Poisons%20of%20the%20Past%20Ch%209.pdf [cit. 30. 06. 2017] nebo shrnutí: „It has been blamed for the Salem witch trials and the “Great Fear” of 1789,  which contributed to the French Revolution.  Its reemergence in the 20thcentury led to a treatment for migraine headaches and to the invention of LSD. But in the Middle Ages, what we now call ergot poisoning, or ergotism, was a terrifying mystery known as “Holy Fire” (ignis sacer) because of the terrible burning pain it caused. Ergot — the common name for Claviceps purpurea – is a fungus that affects rye and other grains.  It contains ergotamine which, in moderate doses, causes the contraction of smooth muscle fibers, such as those in the small arteries. In higher doses, however, ergot can cause diarrhea, nausea and vomiting, followed by headaches, vertigo, painful muscle spasms, convulsions, seizures and even death.  Hallucinations are often of demons or animals, as well as the sensation of itching or burning.“ (Fuchs, J., Ergot poisoning: the original Purple Haze, in: Nothing Too Trivial. Interesting Things for Interested People, URL: https://jackiefox1976.wordpress.com/2014/03/01/ergot-poisoning-the-original-purple-haze/ [cit. 30. 06. 2017].

[18] Srv.: „Grand philosopher of psychedelics, Aldous Huxley. A prominent advocate for the use of psilocybin, the active ingredient in magic mushrooms, Huxley was a founding member of a pioneering Harvard project led by Timothy Leary and Richard Alpert. Leary and Alpert supervised the Good Friday Experiment at Marsh Chapel in Boston in April 1962, which found that psilocybin profoundly affected the religious experience of nine out of the 10 graduate students. Huxley’s imagined society is pacifist, cerebral, sexually experimental, spiritual yet anti-clerical Island had inspired Leary and Alpert to launch the Zihuatanejo Project, a psychedelic training centre under the umbrella of their International Federation for Internal Freedom. The community was located on the coast of south-west Mexico, and it was here that they began writing The Psychedelic Experience: A Manual Based on The Tibetan Book of the Dead. The book was dedicated to Huxley and cites his 1954 essay The Doors of Perception, which explored the hallucinogenic effects of mescaline, a psychedelic substance found in plants indigenous to Mexico. As the Tibetan Book of the Dead had prepared monks for mortality and reincarnation, so The Psychedelic Experience would teach them how to handle the experience of ‘ego death’ and rebirth.“ (Ramm, B., The LSD cult that transformed America, in: BBC – Culture, URL: http://www.bbc.com/culture/story/20170112-the-lsd-cult-that-terrified-america [cit. 30. 06. 2017].

[19] V tomto kontextu je zajímavá diskuze, jejímž výsledkem bylo zavedení termínu psychedelicum. Britský psychiatr Humphry Osmond navrhl adjektivum „psychedelický“ na setkání Akademie věd v roce 1956. (Journal of Altered States of Consciousness, Farmingdale: Baywood Publishing Company 1979. s. 289 [cit. 30. 06. 2017]. Nový výraz, vycházející z řeckých slov pro psychiku a projevit se, měl nahradit dosavadní označení psychotomimetikum, znamenající „napodobující psychózu“. Jeho výhoda spočívala podle něj v tom, že je „jasný, příjemně zní a není kontaminován dalšími asociacemi“. (Huxley, A., Moksha: Aldous Huxley’s Classic Writings on Psychedelics and the Visionary Experience, Rochester: Park Street Press 1999, s. 107.) Osmond byl inspirován debatou s Huxleyem, dochovanou v jejich korespondenci, kde padly návrhy jako „psychophan“, „phaneropsychické drogy“, „phanerothym“ nebo „psychodeticum“. Huxleyho napadla říkanka: „Bys viděl běžný svět vznešeným, instantně svede fanerotym.“ („To make this trivial world sublime, take half a gram of phanerothyme.“) Osmondovi se zalíbil poslední výraz, který zbavil možnými neblahými asociacemi zatíženého základu „psycho-“ a odpověděl rýmy: „Bys přišel na kloub peklu, slyšel andělský kůr, vem si a spolkni psychedelikum.“ („To fathom Hell or soar angelic, just take a pinch of psychedelic.“) (Huxley, A., Letters of Aldous Huxley, London: Chatto & Windus 1969, s. 795.)

[20] Irvin, J., Entheogens: What’s in a Name? The Untold History of Psychedelic Spirituality, Social Control, and the CIA, in: Gnostic Media, URL: http://www.gnosticmedia.com/Entheogens_WhatsinaName_PsychedelicSpirituality_SocialControl_CIA [cit. 30. 06. 2017].

[21] Chaunu, P., „Quante idiozie su quegli anni bui!“, in: Contro la leggenda nera, URL: http://www.kattoliko.it/leggendanera/modules.php?name=News&file=article&sid=2017, česky: Chaunu, P., Mýtus o Francouzské revoluci, in: Lumen de Lumine, URL: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=mytuso-francouzske-revoluci [cit. 30. 06. 2017].

[22] Srv.: ape, Za zachování divadla protestovaly v Ústí nad Labem stovky lidí, in: Novinky.cz, URL: https://www.novinky.cz/domaci/329488-za-zachovani-divadla-protestovaly-v-usti-nad-labem-stovky-lidi.html [cit. 30. 06. 2017].

[23] Fenomén kanibalismu na území Evropy se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historických studií. Dlouho tabuizované téma se ukazuje zřetelně podceňovaným, vzhledem k míře rozšíření této – nikoli potravní, ani rituální nýbrž – medicínské a civilní praktiky. Nejrůznější, vlastně všechny části lidského těla byly užívány za terapeutickými účely, a to ve všech společenských vrstvách a natolik široce, že nebylo nutno se s praktikou skrývat. (Srv.: Sugg, R., Mummies, Cannibals and Vampires: the History of Corpse Medicine from the Renaissance to the Victorians, London: Routledge 2011.) Nabízí se, že objevy kanibalistických kultur jsou možná do značné míry jen notně zveličené projekce našich nevědomých přání, souvisejících s omezenou nabídkou poptávaných lidských poživatin. (Srv. Avramescu, C., An Intellectual History of Cannibalism, Princeton: Princeton University Press 2011.) Do doby rozšíření moderní medicíny byly léky vyrobené z lidských tkání nebo lidská krev neuznávanějšími prostředky proti vážným nemocem. (Srv. Charnock, R. S., Cannibalism in Europe, in: Journal of the Anthropological Society of London, č. 4, 1866, s. xxii-xxxi.)

[24] Lennon, J., McCartney, P., Lucy in the Sky with Diamonds, in: Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, London: Parlophone 1967.

[25] V nedávném průzkumu politických nálad mladých Evropanů, který sponzorovala EU a jenž probíhal ve 13 zemích na celkovém vzorku 580 tisíc respondentů, byla položena otázka: „Zúčastnili byste se aktivně rozsáhlého povstání proti generaci u moci, kdyby k tomu došlo v nadcházejících dnech nebo měsících?“ Více než polovina 18 až 34letých na ni odpověděla „ano“. Největší míra ochoty zapojit se do protivládních protestů se ukázala v Řecku, kde dosáhla 67 procent, u nás pak (na vzorku 38 122 dotázaných) překračuje 59 procent. Srv.: Mladí a neklidní – Portrét Česká republika – údaje, in: Generation What?, URL: http://www.generation-what.cz/portrait/data/occupy [cit. 30. 06. 2017].

[26] Srv.: „Podle mě nás čeká revoluce, ale jiná, než jak ji běžně chápeme. Bude obdobná průmyslové revoluci, tj. bude se jednat o delší historické období, ve kterém na místo průmyslu a s ním spojených služeb bude nastupovat nový sektor, sektor odvětví produktivních služeb, tj. služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností. Místo strojů a toho, co produkují stroje, bude dominantním sektorem produkce schopností lidí a hlavním produkčním faktorem bude rozvoj schopností lidí. Tak, jak to před padesáti lety ve své Civilizaci na rozcestí předpokládal Radovan Richta. Postupný zrod tohoto sektoru si svou vahou vynutí likvidaci majetkových privilegií, tak jako si průmyslová revoluce vynutila likvidaci rodových výsad. Těch majetkových privilegií, která omezují rovnost příležitostí při uplatnění schopností člověka.“ Valenčík, R., Degenerující moc kope kolem sebe, in: Haló noviny, URL: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44909343 [cit. 30. 06. 2017].

[27] King, A., Schneider, B., První globální revoluce, Bratislava: Bradlo 1991.

[28] Sponsel, L. E., Spiritual Ecology: A Quiet Revolution, Santa Barbara: Praeger 2012.

[29] Skalický, K., „Skok vpřed“ v perspektivě revolucí druhého tisíciletí, in: Listy 3/2012, str. 40-53.

[30] Genderová revoluce. Speciální číslo o naší identitě, in: National Geographic, leden 2017.

[31] Biological Extinction: How to Save the Natural World on Which We Depend, URL: http://www.pas.va/content/accademia/en/events/2017/extinction.html [cit. 30. 06. 2017].

[32] Dottori, G., L’America di Trump: mano tesa verso Russia e Chiesa cattolica, in: ZENIT, URL: https://it.zenit.org/articles/l-america-di-trump-mano-tesa-verso-russia-e-chiesa-cattolica/ [cit. 30. 06. 2017]. Shrnutí v češtině Socci, A., Konce katastrofálního pontifkátu, in: Lumen de Lumine, URL: https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=konce-katastrofalniho-pontifikatu [cit. 30. 06. 2017].

[33] Huxley, A., Brave New World Revisited, London: Chatto and Windus 1959, s. 164.

[34] Srv.: When Man Ceases to Worship God, in: The American Chesterton Society (ACS), URL: https://www.chesterton.org/ceases-to-worship/ [cit. 30. 06. 2017].

[35] Chrysopoulos, P., Greek State Recognizes Paganism as Religion, in: Greek Reporter, URL: http://greece.greekreporter.com/2017/04/20/greek-state-recognizes-paganism-as-religion/ [cit. 30. 06. 2017].